neděle 3. srpna 2014

Daleko?


  Tentokrát příspěvek nebude fotkový. Současná situace ve světě mě donutila se zamyslet. Ať už na Ukrajině, nebo v Izraeli – vedeme válku. Lidé v 21. století, rozumní lidé, vedou válku, během které umírají obyčejní lidé, takoví, kteří často ani boje nechtějí, mají rodinu, práci, povinnosti, ale místo toho musí žít ve světě, kde se zabíjí pro to, že soused věří v jiného boha, nebo proto že se nějaká banda pitomců pomátla na rozumu. Omlouvám se, jestli se vyjadřuju nezasvěceně, pravda je, že do toho moc nevidím, konflikty nesleduju od jejich samého počátku, ale chci poukázat na to, že je to všechno absurdní. Proto jsem se rozhodla zveřejnit krátkou ukázku z jedné své povídky, která zatím není dokončená. Tato ukázka se možná snaží říct i to, že válka jako taková není vůbec daleko, že i my tady se možná jednou budeme muset bát a že, byť se nám to možná nezdá, může být blíž, než si myslíme...
B.


Život za války není lehký… Nikdo neví, co čekat, co je pravda, ale ani jeden by se neodvážil pochybovat, že to, co říkají, je pravdou do posledního slůvka. Už není komu věřit, známí se obracejí proti vám, důvěrní přátelé se mění ve známé. Není koho podezírat, protože všichni jsme podezřelými – on, ona i ten muž naproti přes ulici – nikdo není bez viny. Lidská existence ztratila hodnotu, je příliš mnoho nás všech, tak jsme se stali jen figurkami. Na cizí šachovnici je hra jiná, není poklidná, nepřemýšlí o následcích, je ochotný riskovat vše pro vítězství. Jak hloupý je takový člověk, a jak mocný…
Ulice není zdaleka prázdná. V kavárnách sedí zbohatlíci, popíjejí ze svých sklenic a šálků, diskutují mezi sebou o obchodech. Po chodnících ťapkají slečny ve vysokých podpatcích a krátkých sukýnkách, spíše nahé, než oblečené, nicméně je to příjemné pohlazení smyslů v této situaci. Kolika z nich zatím nedochází, co se děje. Kolik z nich tuto válku přežije?
„Nad čím přemýšlíš?“
„Zažila jsi někdy válku? Myslím opravdovou.“
„Ne, nikdy.“
„Pak bys nepochopila, na co myslím.“
„Myslím, že mě podceňuješ. Dokážu si to představit, rozhodně to zvládnu.“
„Stejně si to nikdy neuvědomíš. Myslíš, že je to všechno daleko, ale ona zatím klepe na dveře. Všechny si to myslíte,“ rozhodil rukama, aby dodal svým slovům na důrazu, „Ale ani jedna z vás tuhle zasranou válku nepřežije.“ 

Žádné komentáře:

Okomentovat